Reklama
 
Blog | Bohumír Žídek

Nenechme se šikanovat!

"Islám není náboženstvím netolerantním. Ponechává každému vyznání k němuž se rozhodl, od svých stoupenců však přísně vyžaduje víru v Alláha." - učebnice dějepisu pro střední školy Dějiny evropské civilizace I. (Paseka, 1997)

Toto tvrzení se mi od začátku
příliš nezdálo. A pak přišla zpráva, že
papež pobouřil mohamedánský svět tím, že
citoval výrok byzantského císaře Manuela II. [1]
Zdá se mi poněkud podivné, že tak tolerantní
náboženství nesnese sebemenší kritiku, ba co
víc, citaci několik století staré kritiky a
jeho vyznavači pak pálí fotografie někoho, kdo se
snaží křesťany učit toleranci k islámu a tvrdí
totéž, co někteří mohamedáni, totiž že
násilí k islámu nepatří.

Již na začátku tohoto roku
byli mohamedáni pobouřeni karkaturami svého poroka v
dánském tisku [2].
V arabském tisku jsou přitom pravidelně zveřejňovány
karikatury šířící antisemitismus či
zesměšňující teroristické útoky na New
York [3],
aniž by se nad tím někdo pozastavil. Dánské
karikatury byly důvodem pro pálení dánských
vlajek a západních ambasád v mohamedánských
zemích.

Na konci srpna letošního srpna
pak pákistánská hlava státu Pervez
Mušarraf navrhl reformu zákona o znásilnění,
jenž byl dosud založen na Koránu a právu šaría [4].
Podle tohoto zákona žena, jež byla znásilněna, dosud
potřebovala čtyři mužské věřící svědky,
aby nebyla označena za lhářku a obviněna z nevěry.
Původní zákon také nestanovuje hranici pro
pohlavní styk s děvčaty, pouze se v něm píše, že
musí dosáhnout puberty. Když Mušarraf parlamentu
navrhl zrušení nesmyslné podmínky, jež chrání
mužské násilníky před postihem, a zároveň stanovil minimální
věk pro pohlavní styk na šestnáct let, způsobil tím
v parlamentu nemalý rozruch. Oposiční poslanci trhali
své kopie zákona, jenž odporuje Koránu, a
skandovali "Smrt Mušarrafovi."

Reklama

Je vidět, že mezi největší
problémy dnešního islámu patří to, že
dosud nerozlišuje mezi náboženstvím a politikou, nevzdal se
násilí jako prostředku dosahování svých
cílů (i když se rád nechává označovat
za náboženství, k němuž násilí
nepatří) a požaduje maximální prostor pro
šíření svých názorů a víry v
nemuslimských zemích, přičemž naopak v
mohamedánských zemích si o něčem takovém
nemuslimští věřící mohou nechat jen zdát.
Situace je o to složitější, že v tomto stavu byl
islám v podstatě již za Mohamedova života, a tak žádná jeho reforma nemůže být označena za návrat k původním myšlénkám
a ideálům, jak tomu bylo u křesťanství.

Podle mne máme dvě možnosti.
Buď se budeme omlouvat kdykoliv se muslimům něco nebude líbit
a kritisovat Izrael, kdykoliv bude obhajovat svoji existenci před
teroristickými hnutími, nebo jasně řekneme, že na
Západě vládne liberální demokracie, mezi
jejíž nejdůležitější hodnoty patří i
svoboda slova. Buď budeme jako šikanovaný školáček,
jenž do sebe nechá strčit a ještě se za to omluví,
nebo ukážeme, že nejsme tak slabí, jak by se mohlo
zdát.